Co jsou pramice

Jízda na rychlostních pramicích P5 – vodácký víceboj 

Pramičkový sport je sportem malým, ale pro nás „pramičkáře“ o to krásnějším a zajímavějším. Od dětských let vede, díky pobytu u vody, holky a kluky k samostatnosti, fyzické aktivitě, odvaze a ve vodáckých oddílech i mezi oddíly vzájemně k celoživotnímu kamarádství a přátelství. 

Není se tak co divit, že se „pramičkář“ vždy nemůžeme dočkat jara, kdy se odemknou řeky a začne se trénovat. S blížícími prvními závody vzrůstá napětí. Nejen ze závodu, ale také proto, že se po zimní pauze potkáme s kamarády z ostatních oddílů.

Při závodě samotném a v každé disciplíně si nic nedarujeme, chceme vyhrát, ale vždy fair-play a když je potřeba pomoci, jde i závodění stranou a loví se „plaváček“, pádlo nebo celá pramice. A po závodě, když se odloží pádlo, panuje pohodová nálada naplněná smíchem.

Historie Pramic 

1. Jak to vlastně začalo

Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) je ustanoven 4. 11. 1951. Zaštiťuje zájemce především o branně-technické sporty. V roce 1956 komunisté sjednocují tělovýchovné hnutí a ustanovují Státní výbor pro tělovýchovu a sport, který se v pozdějších letech mění na ústřední výbor ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy).

Pramicový sport byl začleněn ve Svazarmu, kde jsme v ČSSR do r. 1989 tvořili odbornost Potapěčství a branné vodáctví. Se vstupem do r. 1990 se Svazarm rozpadá, branně-technické sporty se osamostatňují (vznikají samostatné odborné svazy). V květnu v branném vodáctví se zakládají: Svaz vodáků České republiky – SVoČR, Svaz vodáků Moravy a Slezska (SVoMS má též samostatnou právní subjektivitou – vzal si vzor u potápěčů – jsme totiž jediné 2 odbornosti dělící se podle zemí). a na Slovensku Zväz vodáků SR. Český tajemník PaBV pan Vondruška zůstává u potápěčů a navrhuje nám za tajemnici pí Hanu Heralovou (z odboru MTZ) a dobře vybíráme!

Na jaře r. 1990 se již 19 samostatných svazů sdružuje a ustanovuje se Svaz technických sportů a činností (STSČ). Tato organizace již nebyla řídícím orgánem svazů, ale koordinátorem a v podstatě se starala o zděděný majetek po Svazarmu (zvl. nemovitosti – majetek, pokud patřil od-bornostem byl na ně převeden – platí i pro ZO (kluby). Od r. 2003 vystupuje pod názvem Sdružení sportovních svazů ČR (SSS ČR).

2. Historie vodáckého sportu v Českých zemích

Předchůdcem sportu „jízda na pramici“ byla kanoistika, která jako sportovní odvětví k nám přichází z Anglie.
V roce 1913 se zakládá Český svaz kanoistů
V roce 1925 se konalo I. mistrovství ČR v rychlostní kanoistice
V roce 1938 se ve Švédsku konalo I. mistrovství světa v kanoistice
V roce 1949 v Ženevě se konalo I. mistrovství světa ve slalomu
V roce 1957 se konalo I. mistrovství ČSR v jízdě na pramicích.

Bylo to při závodě „Dolů Váhom“, který pořádala Žilina. Dá se říci, že Žilina je kolébkou pramicového sportu v tehdejším Československu. Tento klub začal pořádat závody již v roce 1954, ale byly to závody místního významu, bez pevných pravidel. Na I. mistrovství ČR se startovalo ve 3 etapách na tratích – 1. den 50 km a 2. den 2x 25 km. Je zajímavé, že pramice musely být uloženy v depu, kam závodníci neměli přístup. Úprava byla možná těsně po dojetí, nebo těsně před startem. Depo bylo instalováno ještě v roce 1961 na mistrovství ČR v Bratislavě. I. mistrovství ČR se zúčastnili i závodníci ze Žamberka – Smetana, Stejskal, Pavel, Bříza, Barvínek (kanoisté) – skončili na 1. místě a stali se tak prvními mistry Československé republiky. Žamberští závodníci se stali velkými propagátory pramicového sportu v českých zemích. Spolu s nimi to byli závodníci z Prahy 8. Závody se tehdy jezdily dvouetapově v délce cca 2 x 50 km. Do závodu byly zařazeny branné disciplíny – střelba z malorážky a hod granátem. V českých zemích se konaly závody na trati Tábor – Praha, Vyšší Brod – České Budějovice. Na Slovensku to byl již zmíněný

 závod Dolů Váhom a Bratislava – Komárno

3. Historické etapy pramicového sportu

1957 – 1963 – Branné vodáctví organizované pod SVAZARMEM

1964 – 1971 – období, kdy Svazarm neměl o toto sportovní odvětví zájem a z politické moci jej přesunul pod ČSTV (tím jsme přišli o množství loděnic → ČSTV, PO ČSM atd.). V ČSTV v té době fungovala rychlostní kanoistika a vodní slalom, takže o branné vodáctví neměli zájem. Na pramici se jezdil jediný závod organizovaný turisty pod VTJZ na Sázavě na trati Týnec – Pikovice. V roce 1970 p. Charfreitág ze Žamberka rozeslal desítky dopisů na bývalé kluby. Vyzýval je k obnovení činnosti a k založení nového svazu Branného vodáctví. V roce 1971 se jel první závod 15 km po Divoké Orlici v Žamberku, který se jezdí dodnes.

Od začátku se výkonnostní závodníci rekrutovali zejména z oddílů rychlostní kanoistiky. Důvodem bylo, že když již výkonnostně nestačili na závodech kanoistů, tak ve svém „sportovním důchodovém“ věku ještě mnoho let úspěšně závodili na pramicích (dnes to plně platí o raftech).

Výkonnostní špičku tvořili závodníci Žamberka, Trenčína, Dukly Praha a Slapy. V současné době, kdy kanoistika má veteránské soutěže tito lidé již na pramice nepřecházejí a tudíž výkonnost silně poklesla. Samozřejmě že to není jediný důvod – lidé velice zpohodlněli. Televize, video, počítače jsou jim bližší. Je to škoda. Povšimneme si i podstatného např. zkracování délky tratí při závodech: z původních 100 km (pravda je bez dalších disciplín), na současných rádoby l0 km (v mužské kategorii).

1972 – 1981 – Výše uvedená iniciativa měla úspěch a v roce 1972 vzniklo Branné vodáctví, které bylo přiřazeno do odbornosti „vodní motorismus“. Asi v roce 1978 přešlo branné vodáctví od vodních motoristů k potápěčům (odbornost „Potápěčství a branné vodáctví“). Slováci zatím stáli stranou. Přechodem pod Svazarm jsme mohli na pramicích provozovat závody jen s brannými prvky – byly to soutěže v “Kotorském závodě branné zdatnosti – KZBZ“. V pravidlech je jízda na pramici, střelba ze vzduchovky na 10 m, hod granátovou atrapou na dálku (u mužů limit 40 m) i na cíl do okopu, plavání, později i běh-cros (muži 1 500m). Závody jsou dvoudenní. Vlastní dřevěné pramice si staví pouze VK Žamberk. Zhruba od 1980 jsou v Děčíně vyráběny pramice z překližky.

1982 – 1990 Zhruba do roku 1984 se závodilo pouze na dřevěných pramicích či překližkových. Poté změnou pravidel se začaly používat pramice zhotovené z polyesterové pryskyřice a skelné tkaniny (laminátky – výroba TEST Bratislava). Svazarm v této době zajišťuje pro kluby 10 – 25 pramic ročně. Z toho vyplývá, že každý klub obdrží ročně novou pramici – přesto jsme stále byli omezováni nedostatkem pramic.

Od r. 1963 až do 90. let vychází pro potápěče a br. vodáky časopis Vodní revue (mj. v 1987 dr. Šplíchal: 30 let branného vodáctví).

v r. 1982: Nová směrnice k rozhodčím: nárok na ošatné (30 Kč – celý den, 20 na 1/2den) + bezplatné stravování. Přiděleno 8 vleků + 20 pramic. Příděly vleků do krajů za r.83 – dodáno 17 pr a 10 vleků + na r. 84: 18 pr a 5 vleků. Jsou natáčeny i krátké profesionální filmy ze závodů (informační či metodické; např. „15 km po Divoké Orlici“) či z klubů (1987: 30 let KV Domanín). V roce 1981 se podařilo založit branné vodáctví i na Slovensku, takže se začalo opět pořádat mistrovství Československé republiky.

Na Slovensku byl nejsilnější školní klub na průmyslovce v Košicích zásluhou Petera Fotula. Vyjmenujme závody na Ružinské přehradě a na Hornádu. Dále to bylo M ČSSR na Hronu s cílem v Levicích, závody na Dunaji (Bratislava – Hrušov) či závody na Váhu. Další aktivní byly kluby v Trenčíně, CHZJD Bratislava, Žilině, Kozárovicích, Zvolenu, Lozornu, či Vranov n/Top, aj.

Na Moravě to byl klub v Hodoníně, který pořádal závody na řece Moravě. Velmi silný klub byl NHKG v Ostravě, který pořádal závody ve svém středisku v Soběšovicích na Žermanické přehradě a na Moravici. Krnovští pořádali závody na řece Moravě pod Hanušovicemi.

Např. rok 1985: Závodů se účastní 40 VK. Jen samotný Žamberk na Div. Orlici staví 14 posádek! Je pořádáno 7 KP + oba přebory (bez žáků) s celkovou účastí 240 posádek. Plave se v přírodě. Žactvo má svůj přebor BVV Mládeže Hor. Cerekvi. Nejvíce vyjetých VT mají v Žamberku a NHKG – po 38. Doprava na závody je různorodá: Čelákovice V3S, Sušice Š 1203, učiliště Lovo má k dispozici škol. autobus, DELI Lovo NA Škoda 706, NHKG 2 skříňové Avie, Domanín jednu Avii, Hor. Cerekev RTO (autobus) + NA Avií, Plzeň, Žamberk RT-lux + NA Robur, Č. Třebová RTO, Bruntál Robur, Hodonín RTO, AGRO Ostrava V3S.

V českých zemích bylo mnoho klubů. Z těch nejznámějších kluby DELI a učiliště Lovosice se závody na Ohří a na Labi. Další aktivní klub na severu Čech jsou Nučnice. Ve středních Čechách jsou to kluby Mladá Boleslav a Bakov n. J., pořádající závody na Jizeře. Řevnice zase pořádali závody na Berounce. Čelákovice na Jizeře. V západních Čechách to je několik klubů v Plzni (ve n. p. Škoda 3 VK, přibývají Čochtan či Kotva) pořádající závody nejen na řekách v Plzni, ale i na Hracholuské přehradě. Jižní Čechy zastupoval aktivní Domanín či Veselí n/L. pořádající závody na Lužnici a Vltavě. Ve východních Čechách to je především Žamberk se svoji „15km po Divoké Orlici“, Světlá nad Sázavou – závody na Sázavě. VS Náchod (ZŠ Dobruška) pořádá závody na Rozkoši. Praha zastoupená klubem Praha 8 (Stará Plavba) pořádá závody na dolním toku Vltavy a Sázavy. Další aktivní klub je Žižkov Praha. Samozřejmě nejsou uvedeny mnohé další menší i větší kluby, kde vznikala, ale i zanikala vodácká činnost (Veselí n/Moravou, Slapy, Dobřív, Třebíč, Břeclav, Liberec, několik Plzeňských či Pražských, Tábor, Písek, Příbram, Sušice, Loučovice, Zlín, Vodochody, Karviná, NHKG Ostrava, Větřní, Horní Cerekev, Sušice, Světlá n/Sáz., HavlBrod, Lanškroun, Bruntál, Vyšší Brod, Nové Město n/Met, Kunžak, …).V 80. letech jezdilo při závody průměrně 50 posádek (na Žamberku i 140).

Z přehledu účastni lodí na KZBZ v r. 1989 (v působnosti ČÚV Svazarmu):

Přebory kraje byly nominační, tzn. postupové na MR. V r. 1989 bylo evidováno na 100 VK (včetně specializace na vodní motorismus). Českým tajemníkem byl p. Vladimír Vondruška, Slovenským Jaroslav Turanský a federálním Michal Demartini – platí pro svazarmovskou odbornost Potápěčství a branné vodáctví. Na konci roku 90 evidujeme ve SVoČR 58 VK s 2 240 členy. Od r. 1999 má SVoČR dvě rady podle odbornosti: pramičky a rafty. Činnost řídí 5 členné předsednictvo (předseda a předsedové s místopředsedy odborností).

Odbočka: Rafty u nás mají poměrně dlouhou historii při sjíždění divokých řek (armádní nafukovací čluny + expediční Matyldy). Závodit na R4 se začalo v r. 1991 (tehdy pod hlavičkou ČSK DV – Český svaz kanoistů, sekce divoká voda), protože právě rafty „osedlali“ slalomoví kanoisté. Bohužel zde byl rafting trochu hozen přes palubu. Zásluhou českobudějovičáka p. Jaroslava Kouby dochází ke sbližování ČSK se SVoČR. Předsedové Novák a pak Táborský s aktivními kanoisty-raftaři (p. Stanislav Hájek, Zbyněk Netopil, Petr Panenka, Robert Kazík aj.) završují „převzetí“ raftů v r. 1996 do našeho Svazu. Rok na to, už je SVoČR zakládajícím členem International Rafting Federation (IRF).

4. Disciplíny

1957 – 1971 – jezdí se 2 etapy většinou 30 až 50 km (maratóny) + střelba (vzduchovka na terč – 10 m), hod atrapou granátu na dálku (muži 40 m) a plavání (často v přírodě).
1972 – 1975 – jezdí se stále 2 etapy se střelbou (ale již kratší do 30 km) a ostatní + přibývá granát na cíl.
1976 – 1982 – jezdí se 2 etapy, střelba a plavání bylo zachováno. Zrušil se granát na dálku; granát na okop 4*5 m (3 pokusy jinak penalizace běh na 150 m) a doplnil se běh – cros běh (muži 1 500m atd.). Jsou udělovány výkonnostní třídy.
1981 vytvořen obdobný Branně vodácký víceboj mládeže.
1983 – 2000 – jezdí se 2 etapy v délkách 10 (mladší) až 20 km se střelbou, granát na okop + plavání; od r. 85 se mohly jezdit tzv. hlídky (složena z kanoí či kajaků – neosvědčilo se).
Od r. 2001 – byla změněna skladba závodu, důvodem mělo být jeho zatraktivnění. Závod na pramici se skládá z těchto disciplín (umístění v disciplíně je hodnoceno bodově):

1. sjezd na pramici se střelbou (max 400 b.),
   2. sprint na pramici v délce asi 300m (200 b.)
   3. slalom na pramici (kol 13 branek – 300 b.)
   4. plavání (povinné u mezinárodních a MR – 100 b.)

2009 – rada pramic se vrátila k návrhu jezdit v rámci Českého poháru i maratón – sjezd délky 15 – 25 km km bez střelby. Důvodem bylo, že ne všechny kluby mají k dispozici kvalitní terén na pořádání všech disciplín. Prvním závodem byl opětovně zařazen závod „15km po Divoké Orlici“ (délka 12km).

Vývoj lodí Kanoe

Velký význam na splavnění řek měli voraři, kteří převáželi dřevo z pohraničních hor a sůl z Rakouska do Prahy. Významný podíl na dopravním ruchu měli i rybáři a majitelé malých vodních děl – mlynáři a majitelé pil. Vlastnili různá plavidla. V roce 1875 sjeli Angličané na kanoi Malši, Vltavu a Labe. Kanoi odkoupil Český yacht klub. Podle této lodi se začaly vyrábět další lodě. Ty se velmi rychle rozšířily do dalších veslařských klubů. Pro jejich malé rozměry, obratnost, jednodušší přepravu, možnost sjíždění peřejnatých řek dosáhly velmi brzy velké obliby. O rozvoji turistiky se zasloužil v 80 letech 19 století Josef Rősler Ořovský, který založil v Praze I. český Yacht klub. O další mohutný rozvoj se zasloužili vodní skauti v období mezi světovými válkami. Využívali zejména otevřenou turistickou kanoi vážící v té době až 100 kg. Z těchto skautů vyrostli první olympijští vítězové Felix, Syrovátka, Kudrna, Motl, Škrdlant, Vacek, Čapek, Holeček. Dokázali v ostrém tempu poklusem koníčkovat naloženou kanoi i 50km proti proudu Vltavy. V neděli opět v ostrém tempu se vraceli zpět do Prahy. Pramice byla využívána jako dopravní plavidlo rybářů a mlynářů zejména pro svoji stabilitu a větší nosnost. Jako sportovní plavidlo se objevilo až při kanoistických soutěžích mládeže ve 30. až 40. letech 20. století. Závodilo se na tratích 500 m na klidné vodě. Jako oficiální plavidlo na závodech na tekoucích vodách byla použita až v roce 1954, kdy se jel první závod „Dolů Váhom“ a byla prodloužena.

Nejbouřlivější vývoj nastal v rámci pravidel v 80tých letech 20. století. Zasloužili se o to dva členové, v té době nejúspěšnější posádky Jiří Strnad, jako stavitel lodí a Vladimír Kalous, jako konstruktér lodí. Oba ze Žamberka. Tvary vycházely jednak z vlastních zkušeností, jednak byly konzultovány s leteckým konstruktérem i motorových člunů z Děčína p. Syrovátkou, olympijským vítězem a stavitelem lodí. Dvojice Strnad, Kalous se podílela i na vývoji první laminátové pramice v Testu Bratislava, kde pracoval branný vodák Ivan Veselský (znám i jako rozhodčí). Vyráběly se dvě varianty: 70 a 90 kg. Lodě měly vynikající jízdní vlastnosti a nebyly překonány, i když o výrobu se pokoušelo mnoho lidí, zejména v Plzni a Českých Budějovicích. Firma TEST Bratislava po 1990 zanikla a nad kopytem se zavřela voda. Potom ing. Mulač zajistil výrobu P5 ve Sportservisu Plzeň, kde od r. 1986 pracoval na novém kopitu. Od počátku se pádlovalo na různých tvarech (i hmotnosti) dřevěných pádel. První pokusy o „rozbitné‟ pádla – r. 1986 n. p. Platimat Tachov. V roce 2000 (tolerovaná min. délka pramice 600 cm) měla za účel přitáhnout účast vodních skautů na jejich lodích. Bohužel vodní skauti na závodech pořádaných SVoČRem nikdy nestartovali.

Od roku 2018 pro nás závodní pramice vyrábí společnost Trident na kopytu, které vlastní SVoČR. Za stanovených podmínek lze vyrobit i pramici pro zájemce, kteří nejsou členové SVoČR. 

Historii pramic zpracoval:
Vladimír Kalous, člen ÚR PaBV, trenér I. třídy a bývalý závodník VK Žamberk (nositel titulu Mistr sportu z r. 1986)
Úpravy a doplnění Jan Novák, bývalý dlouholetý předseda pramicové odbornosti a 1. předseda SVoČR.